Třetí mou příšerkou do party těch vyšších se stává dcera Bigfoota Marisol. Má proto i vetší chodidla než ostatní příšerky a i než její výškové kolegyně. Dokonce má vetší chodidla než 16" panenky od Tonnera Tyler Wentwort.
JMÉNO: Marisol Coxi
VĚK: 17
RODIČE: Jihoamerický Bigfoot
ZABIJÁCKÝ STYL: Mám ráda všechno VELKÉ A HLUČNÉ! Barvy, oblečení, hudba, vlasy - všechno musí být mega, a to nemluvím o mých nohách, které jsou ohromně senzační a vymykají se veškerým běžným měřítkům. Takže až uvidíte, jak se blížím ( a mě nemůžete v mém pestrobarevném ohozu z Monster Picchu přehlédnout), tak si jen řeknete: velkáKšticeNebudícíStrach.
BIZARNÍ NEDOSTATEK: Moji rodiče říkají, že i když šeptám, jsem stejně tak tichá jako lavina. Já mám prostě nadneživotní velikost a nemůžu skrýt - ne, že bych nechtěla - jak se uvnitř cítím.
DOMÁCÍ MAZLÍČEK: Miluji lamy, i když žádnou nemám. Totiž, jak by je někdo mohl nemilovat? Jsou tak huňaté a zvláštní a patří k Monster Picchu stejně jako já.
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOST: Zbožňuji zkrášlování svých nehtů! Je to ten nejdokonalejší způsob, jak zdůraznit to nejlepší. Copak nějaká příšerka nemá ráda manikúru nebo pedikúru?
NESNÁŠÍM: Obchody s obuví, které nevedou moji velikost. Moje nohy jsou umělecké dílo a to přece není takový problém nabízet i sortiment "rámů" v mé velikosti, ne?
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT: Tělesná zlovýchova. Exceluji v rakevbalu a často se mi opravdu hodí moje halasnost i velikost. Smeče jsou v mém podání děsivě skvělé.
NEOBLÍBENÝ PŘEDMĚT: Drakonomie. Když se všichni soustředí, musíš být úplně zticha.
OBLÍBENÉ BARVY: Sytě zelená a sytě růžová.
OBLÍBENÉ JÍDLO: Ceviche je moje zdaleka nejoblíbenější rybí jídlo a nadevše zbožňuji marinádu, která zůstane na dně misky.
NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ: Abbey Bominble a Lorna McNessie.
Z deníku:
Právě jsem zjistila, že moje žádost o výměnný pobyt pro příšerky byla přijata, a tak trávím PODZIMNÍ SEMESTR na MONSTER HIGH! Obávám se, že jsem asi paní ředitelku vylekala, když mi to sdělila. Asi jsem vykřikla tak nahlas, až z toho na chvíli zmizela. Ona je na naší škole teprve prvním rokem a má takové upjaté a naškrobené názory, až bych řekla, že ještě nikdy nezažila studenta, který si neživot užívá tak jako já. Když se zase objevila, pogratulovala mi a já jsem řekla, že jí budu určitě volat a zásobovat ji všemi novinkami o svých zážitcích. Řekla bych, že ji moje reakce dojala, protože jsem zahlédla, jak jí po tváři skápla slza ektoplazmy. Odvětila:
"To je od tebe laskavé, ale třeba by stačilo nějaké psané médium, třeba e-mail, nebo by snad dostačoval i ručně psaný dopis."
Chystala jsem se jí radostí skočit kolem krku, ale ona si náhle vzpomněla na schůzku, kterou nemohla prošvihnout, a zase zmizela. Musím toho před svým odjezdem tolik připravit! Musím začít ihned, nebo možná až zítra. Myslím, že píšu tak nahlas, že mamka a taťka nemohou psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat