Staveniště XVII.

Dnešním dílem vás budu provázet já, nejcennější klenot Hannetoniny sbírky, Vanessa Perrin. Jsem totiž Fashion Royalty a kdo je víc? Ha, nikdo, jen já bohyně sbírky. Jsem také první průvodkyně na přání, žádal si mě jakýsi seňor Ľubo. Doufám, že je to svobodný a bezdětný dolarový multimilionář s devadesátkou na krku a čtyřicetistupňovou horečkou. No nic, jdeme na stavbu, což má být hlavní účel dnešního programu.

Dnes začali vozit budky druhého patra. Protože jsem prostě úžasná a dokonalá, podařilo se mi potkat budku zrovna na cestě.

Tak tady vidíte stavební buňky na místě, ale myslím, že vás to tak nebere, jako pohled na mě. Ano, vím, jsem jednoduše dokonalá, úžasná, nejlepší.

Buňky více z blízka. Jsem zvědavá, kdo po mně bude dalším průvodcem. Bude-li se chtít podívat nahoru, to aby si vzal do rukou cepíny a na nohy mačky. Ale myslím, že tento problém vás nezajímá, vás totiž zajímá, jak je možné, že jsem tak krásná.

Vidím, že ze mě nemůžete spustit oči. Chápu vás, doma mám úplně vykoukaná zrcadla.

To mám hřívu, co?

Poslední fotka mé Velikosti, tak si mě ještě užijte. Na viděnou a papa můj drahý ctiteli Ľubo.

Staveniště XVI.

Šestnáctou návštěvou staveništěm vás provede panenka My Scene Kennedy.

 Nejprve klasická fotka z místa, ze kterého je fotka ve většině staveništních článků. Jak je vidět, buňky náležející do druhého podlaží jsou již dovezeny všechny.

  Problém s posunutými sloupky vyřešili filutovsky: všechny nově přivezené buňky je mají posunuté také. Že to podle plánu má být vše v rovině, nikomu nevadí, mezi skříňkami se to ztratí, stejně to jsou samonosné buňky, tak je jedno, že sloupky nesedí nad sloupy v přízemí.

 Sádrokartonové stěny je nutno vymalovat základní vrstvou.

 Škvíry v podlaze, ve stěnách i ve stropě mezi jednotlivými buňkami vyplní montážní pěnou...

 ... a posléze překryjí sádrokartonem.

  A rohy zpevněné rohovým plechovým profilem zatlačeným do rychletvrdnoucího lepícího tmelu.

 Nosná zídka kolem silnice je víceméně hotová, pak jen nějaký plot.

  "Nyní se nacházíme na prvním nádvoří dolního hradu, což byla část hradu vyhrazena strážím. Za železobetonovou stěnou se nachází hradní mučírny a kobky určené k zazdívaní nenapravitelných vězňů a nevěrných žen. V prvním patře se nachází hradní střílny, které kvůli nedostatku financí postavili z třívrstvého papíru..."

Staveniště XV.

Dáme si přestávku od panenek Monster High, a proto dnešní průvodkyní včerejšími fotkami ze staveniště je přinaštvaná panenka Integrity Toys Basic Edition Natalia.

Nejprve si dáme klasickou fotku z jednoho místa, na kterou jste již zvyklí. Je vidět, jak se původní propast stále víc zaplňuje.

 Toto je poslední kus přízemí, jež není ještě přikryt buňkami (šaboudkami), takže zedníci honem využili přísunu denního světla a dozdili přednostně příčky.

Prohlídka prvního patra, neboli druhého nadzemního podlaží. Nevím, zda použití těchto montovaných buněk byl dobrý nápad. Mají tu být šatny pro sportovce, sprchy a umývárny a chůze po tomto prostředí svojí pružností trochu připomíná chůzi po lešení. Ale však uvidíme, jaký bude výsledek, třeba konečná povrchová úprava podlahy celý prostor zpevní.

 Plán prvního patra, zde jsou vidět právě skříňky, umyvadla, sprchy a v horní části plánu je chodba.

A tady soudruzi někde v montovně udělali chybu. Jak vidíte v pozadí fotky jsou vždy dva postranní sloupky jednotlivých buněk u sebe, ale jak Natalia levou rukou ukazuje, tu se to nepovedlo, sloupek byl navařen kus mimo.

 Po Nataliiny levici zmíněná chyby, po její pravici správné umístění.


 A zde příslušné místo v plánu, nad levou dlaní Natalie. Jsem zvědavá, co s tím budou dělat, možná to uříznou a navaří znovu. Tyto sloupky totiž mají být přesně nad těmi ocelovými v přízemí.

 Houpání v kabeláži.

 Z venku mi zatím stavba připomíná bunkr a okna střílny, ale materiálově by na tento účel neobstála ani trochu.

A tu vám přinaštvaná průvodkyně ukazuje již přízemí pod buňkami, kde probíhá zazdívání ocelových zárubní a dozdívání příček. Je tu tma, tak je to foceno s bleskem.

Zde pomocí dvou prken ukotvení zárubně ve svislé poloze, k níž jsme došli buď olovnicí nebo bublinkovou vodováhou. Jinak se mezi stojny ještě vkládá rozpěra, která zabraňuje prohnutí stojen při zdění dovnitř. Před začátkem osazování by se měla zárubeň ještě zkontrolovat, zda je pravoúhlá. Je to rychlé, tačí nám k tomu klasický skládací metr a znalost Pythagorovy věty. Tedy, když je světlá šířka zárubně 80 cm, od horního rohu si naměříme 60 cm a od tohoto místa k druhému rohu nám to musí dát 100 cm.

Malá vsuvka mimo mísu: Natalia na této fotce vypadá jak nazlobený praještěr s vystrčenou bradou a přežvykující kořist. Tahle část tváře se IT moc nepovedla, většina tváří jejich panenek má takovou divně vystrčenou bradu jakoby s předkusem.

Zde vám Natalia ukazuje rysku tužkou na zárubni. Ta slouží k výškovému ukotvení. Světlá výška zárubně činí 1970 mm, proto si od horního vnitřního okraje uděláme rysku ve vzdálenosti 97 cm, to znamená, že od ní k dolnímu konci to je 1 m. Pak máme někde na zdi rysku ve výšce jeden metr nad konečnou úrovní podlahy a pomocí hadicové vodováhy nebo šlaufky tyto dvě rysky srovnáme do jedné vodorovné roviny a zárubeň v této výšce různými podložkami ukotvíme.

Tady si Natalia hoví na plochém keramickém překladu, který je umisťován do dveřních otvorů nad zárubně. Tento překlad se skládá z keramických tvarovek a v jejich žlábku je zabetonován jeden prut nosné výztuže.

Zálesácký svetr

Hottie po modrém nyní předvádí zelený svetr, který je z hrubé vlny a působí tak zálesáckým dojmem.

Vysočina fest

Tento článek je věnován především Šárce, protože je smutná, že jí kvůli špatným zádům návštěva nevyšla. Tak snad aspoň malou náplast jí to přinese.

Vysočina fest je multižánrový kulturní festival, který trval tři dny od čtvrtka 10. 7. do pátku 12. 7. 2014 a letos se uskutečnil teprve po druhé. Jako místo konání byl zvolen jihlavský amfiteátr umístěný vedle ZOO, většina lidí mu říká prostě letňák, neboť to tu kdysi sloužilo i jako letní kino. Moje babička vyprávěla, jak zde poprvé viděla film Poklad na stříbrném jezeře a bylo to prý tehdy něco úžasného, všude hromady lidí, i na stromech prý seděli. Jen v té době tam ještě viselo skutečné plátno, sice velké, ale nebyla to pevná stavba jako nyní. Krátce před revolucí prý byla postavena ona pevná promítací plocha, promítací kabina dostala nové , tehdy špičkové, vybavení, ale protože po sametové revoluci do čela tehdejšího provozovatele Parku kultury a oddechu přišla neschopná osoba, vše v roce 1992 padlo a rozkradlo se.

Po přelomu tisíciletí se tu činnost letního kina pokoušela obnovit pojízdná promítací kabina, ale měla mizernou výbavu na tak velké kino a na plátno dopadal jen malý obdélníček úplně dolů té ohromné promítací plochy, takže o to brzy nebyl zájem.

V současnosti promítací plocha slouží maximálně jako držák reklam při různých akcich, neboť před ní je malé pódium a podle velikosti akce se buď postaví dočasné velké pódium přes toto malé, jako v případě Vysočiny festu, nebo postačí právě i to malé.

Blog je především panenkářský, tak aspoň na několika fotkách se panenka musí objevit. Fotky vznikly před začátkem hlavního programu, tak tam lidí není moc. V pozadí je vedlejší pódium pro alternativní muzikanty.

 Zábavní prostor mezi oběma pódii.

 Hlavní pódium, to za ním je právě ta velká promítací plocha pro letní kino.

 A nyní fotky bez panenky některých učinkujících a celkové atmosféry.

Čechomor

 Specialitka pro Šárku: Tomáš Klus

  J. A. R.

 Petr Bende & band a cimbálová muzika Grajcar

 Voilá! Slovenská umělkyně zpívající francouzsky.

 Tublatanka

 Yo Yo Band

 David Koller

  Fotka plochy u vedlejšího pódia za tmy.

 MIG 21

Mydy Rabycad

A dále ještě vystoupili např. Tři sestry, Tata Boys, Iné kafé, Richard Müller, Chinaski, Wanastowi vjeci atd. A zaujalo mě i to, že festival navštívili i diváci ze Slovenska.