Nová příšerka v mé sbírce s pořadovým číslem 29 je dcera kdovíkoho a její výška činí 17 palců. Je to tedy zatím nejvyšší panenka ze všech, které mám. Má dvojité klouby, proto má i trochu jiný systém pohyblivosti podobný panenkám Urban Vita. Má tedy i otočné části ve stehnech a v pažích. Gooliopeino tělo má tedy celkově 16 bodů ohybu. Její pohyblivost je opravdu fantastická.
Text z deníku:
O MNĚ
Jméno: Gooliope Jellington
Dcera: Kdovíkoho
Věk: 16
Zabijácký styl: Kvůli své nadneživotní velikosti můžu zapomenout na nákupy konfekčního oblečení. Takže všechno, co mám na sobě, si musím spíchnout vlastními pařátky z materiálů, které se povalují kolem Freak Du Chic. To ale rozhodně neznamená, že můj cirkusový vohoz není totálně fantastický, protože to teda vopravdu je.
Bizarní nedostatek: Na Hrůzostrašném karnevalu a mezi všemi těmi děsivými představeními, které překypují talenty, jsem jako doma. Ale jakmile vykročím do toho prapodivného světa venku, mám pocit, že tam nezapadám, a strašně znervózním! A to až tak, že se ozklepu jako osika!
Domácí mazlíček: V cirkusu Freak du Chic se můžu starat o tolik báječných zvířátek, že bych si ani nemohla vybrat jedno, aby mu ostatní nezáviděla.
Nejoblíbenější činnost: Zbožňuju tvořit všechno kolem cirkusu Freak du Chic! Stavění šapitó, navrhování kostýmu... prostě se vrhnu na všechno, co tě jen napadne! Prostě miluju vytvářet něco vlastníma rukama!
Nesnáším: Když se ostatní příšerky chovají k cirkusákům Freak du Chic jako... burani. To, že nejsme v očích ostatních "normální", ještě neznamená, že nemáme stejné city jako kdokoliv jiný.
Oblíbený předmět: Dějepis. Sice nevím, kde jsem se vzala, ale to ještě neznamená, že mě nebaví dozvídat se o historii jiných příšerek.
Neoblíbený předmět: Nauka o šílenství. Z tohoto předmětu mi běhá mráz po zádech a nikomu bych ten pocit nepřála zažít.
Oblíbená barva: Miluju kaleidoskop barev.
Oblíbené jídlo: Koblížky s pudinkem.
Nejlepší přítelé: Všichni členové cirkusu Freak du Chic.
5. duben
"Rodinná představení" Freak du Chic ve mně vždycky probouzí hořkosladké pocity. Na jednu stranu je radost občas vidět tři nebo čtyři rodinné generace, jak společně sedí a baví se, ale na druhou stranu vím, že tohle já asi nikdy nezažiju. Jasně, nikdy jsem ostatním cirkusákům nic neřekla, protože bych je tím určitě ranila. Vlastně jsem zrovna dnes večer zaslechla, jak Jitterwing říká jednomu z návštěvníků: "Jo, to je Gooliope. Je to dcera principála, ale všechny příšerky v manéži tvrdí, že je jejich." Když jsem to slyšela, cítila jsem se sobecky a nevděčně za svůj neživot; ale když bylo po představení a všude se rozhostilo ticho a klid, vrátila jsem se do svého stanu a otevřela svoji truhlu. Tam ve sklenici, která byla mojí první kolébkou, jsem našla vzkaz, který už ohlodal zub času. Vždycky doufám, že na něm bude stát něco jiného, že se tajuplně promění a řekne mi něco, co tam předtím nebylo, ale nikdy se tak nestane. Na jedné straně je napsáno:
Pokus 816
Várka 8708
A na druhé potom:
Pokud toto čtete:
Chladný a nehostinný svět není místem, kde by měla tahle maličká vyrůstat. Můžu jí dát všechno, jen ne společenství, které bude zajímat její duše víc než její velikost. Vím, že jí můžete dát takový neživot, ketrý já nemůžu.
S pozdravem
R. S.
Jednoho dne možná R. S. najdu, nebo R. S. možná přijde a najde mě. Do té doby bude vzkaz čekat ve sklenici, sklenice zase v truhle, a já půjdu zkusit zamhouřit očka, protože zítra musíme cirkus sbalit na další cestu. A pak se vydáme s mojí rodinou na další plac.
Žádné komentáře:
Okomentovat