Monster High - Freak Du Chic - Gooliope Jellington (2015)

Nová příšerka v mé sbírce s pořadovým číslem 29 je dcera kdovíkoho a její výška činí 17 palců. Je to tedy zatím nejvyšší panenka ze všech, které mám. Má dvojité klouby, proto má i trochu jiný systém pohyblivosti podobný panenkám Urban Vita. Má tedy i otočné části ve stehnech a v pažích. Gooliopeino tělo má tedy celkově 16 bodů ohybu. Její pohyblivost je opravdu fantastická.

Kvůli dvojitým kloubům v loktech se tedy ruce v oněch místech nedají rozpojit, proto byla tato záležitost přesunuta do otočného kloubu v paži. V zápěstí ruka rozpojit jde i nadále.

Text z deníku:

O MNĚ

Jméno: Gooliope Jellington

Dcera: Kdovíkoho

Věk: 16

Zabijácký styl: Kvůli své nadneživotní velikosti můžu zapomenout na nákupy konfekčního oblečení. Takže všechno, co mám na sobě, si musím spíchnout vlastními pařátky z materiálů, které se povalují kolem Freak Du Chic. To ale rozhodně neznamená, že můj cirkusový vohoz není totálně fantastický, protože to teda vopravdu je.

Bizarní nedostatek: Na Hrůzostrašném karnevalu a mezi všemi těmi děsivými představeními, které překypují talenty, jsem jako doma. Ale jakmile vykročím do toho prapodivného světa venku, mám pocit, že tam nezapadám, a strašně znervózním! A to až tak, že se ozklepu jako osika!

Domácí mazlíček: V cirkusu Freak du Chic se můžu starat o tolik báječných zvířátek, že bych si ani nemohla vybrat jedno, aby mu ostatní nezáviděla.

Nejoblíbenější činnost: Zbožňuju tvořit všechno kolem cirkusu Freak du Chic! Stavění šapitó, navrhování kostýmu... prostě se vrhnu na všechno, co tě jen napadne! Prostě miluju vytvářet něco vlastníma rukama!

Nesnáším: Když se ostatní příšerky chovají k cirkusákům Freak du Chic jako... burani. To, že nejsme v očích ostatních "normální", ještě neznamená, že nemáme stejné city jako kdokoliv jiný.

Oblíbený předmět: Dějepis. Sice nevím, kde jsem se vzala, ale to ještě neznamená, že mě nebaví dozvídat se o historii jiných příšerek.

Neoblíbený předmět: Nauka o šílenství. Z tohoto předmětu mi běhá mráz po zádech a nikomu bych ten pocit nepřála zažít.

Oblíbená barva: Miluju kaleidoskop barev.

Oblíbené jídlo: Koblížky s pudinkem.

Nejlepší přítelé: Všichni členové cirkusu Freak du Chic.

5. duben

"Rodinná představení" Freak du Chic ve mně vždycky probouzí hořkosladké pocity. Na jednu stranu je radost občas vidět tři nebo čtyři rodinné generace, jak společně sedí a baví se, ale na druhou stranu vím, že tohle já asi nikdy nezažiju. Jasně, nikdy jsem ostatním cirkusákům nic neřekla, protože bych je tím určitě ranila. Vlastně jsem zrovna dnes večer zaslechla, jak Jitterwing říká jednomu z návštěvníků: "Jo, to je Gooliope. Je to dcera principála, ale všechny příšerky v manéži tvrdí, že je jejich." Když jsem to slyšela, cítila jsem se sobecky a nevděčně za svůj neživot; ale když bylo po představení a všude se rozhostilo ticho a klid, vrátila jsem se do svého stanu a otevřela svoji truhlu. Tam ve sklenici, která byla mojí první kolébkou, jsem našla vzkaz, který už ohlodal zub času. Vždycky doufám, že na něm bude stát něco jiného, že se tajuplně promění a řekne mi něco, co tam předtím nebylo, ale nikdy se tak nestane. Na jedné straně je napsáno:

Pokus 816

Várka 8708

A na druhé potom:

Pokud toto čtete:

Chladný a nehostinný svět není místem, kde by měla tahle maličká vyrůstat. Můžu jí dát všechno, jen ne společenství, které bude zajímat její duše víc než její velikost. Vím, že jí můžete dát takový neživot, ketrý já nemůžu.

S pozdravem

R. S.

Jednoho dne možná R. S. najdu, nebo R. S. možná přijde a najde mě. Do té doby bude vzkaz čekat ve sklenici, sklenice zase v truhle, a já půjdu zkusit zamhouřit očka, protože zítra musíme cirkus sbalit na další cestu. A pak se vydáme s mojí rodinou na další plac.

A protože je Gooliope neznámý tvor ze zkumavky, má po těle samé kapičky, jakoby byla ze želé, či něčeho podobného.

Tramvaje v Jihlavě

Dnes se společně s baletkou Šípkovou Růženkou podíváme po stopách tramvajové dopravy v Jihlavě.

V srpnu tomu bylo 106 let, kdy do jihlavských ulic vyrazila první tramvaj. Tedy přesně 26. 8. 1909 proběhlo slavnostní spuštění provozu elektrické tramvaje za účasti starosty Vincence Inderky. Tramvaj spojovala Masarykovo náměstí s hlavním vlakovým nádražím, délka trasy činila skoro 3 km. Tramvajové vozy byly vyrobeny ve Štýrském Hradci ( pozn. pro Slováky: rakouské město Graz ).

Provoz tramvají skončil krátce po druhé světové válce, v roce 1948 byly zrušeny a nahradily je trolejbusy. Kompletní vozový park skončil v Opavě, kde vozy sloužily ještě 8 let.

Bývalé tramvajové depo. Momentálně na svět přicházejí zprávy, že ho soukromý investor chce přestavět na polyfunkční dům s byty, kancelářemi, komerčními prostory. zatím však není vydáno stavební povolení, tak ještě uvidíme.

Budova tramvajového depa byla zkolaudována v r. 1909 a v tento rok byla uvedena do provozu i první tramvaj. Od roku 1909 až 1949 tedy v budově byla tramvajová vozovna.

Po ukončení provozu tramvají depo sloužilo trolejbusům a to až do roku 1965, kdy se přestěhovaly do nové vozovny v ulici Brtnická, prostory již pro narůstající množství vozidel nestačily.

V současnosti jsou v budově zaparkované autobusy Horáckého divadlo a také tu dlouho byla truhlářská díla, ale u té nevím, zda se tu ještě nachází.

Vlevo elektrárna pro tramvaje, vpravo bývalé tramvajové depo.

Hned naproti depu stojí bývalá elektrárna, která tramvajové vedení napájela proudem. Dnes tu sídlí energetická firma EON.

Secesní výzdoba průčelí elektrárny.

Garážová vrata ve zdi budovy v době provozu elektrárny nebyla, vznikla pro účely pozdějšího uživatele. Původně tam byla okna, jak můžete ve dvou případech ještě vidět.

Bývalý přístřešek na tramvajové zastávce. Nyní je přední otevřený prostor zazděn a vznikla toho bouda na harampádí technických služeb.

Secesní most U Jánů od architekta Josefa Melana z roku 1908, který vznikl kvůli tramvajové dopravě. Po původním dřevěném mostku tramvaj totiž přejíždět nemohla. Most sloužil dopravě do roku 1981, kdy byl hned vedle postaven nový mohutnější most. Starý most tedy začal chátrat. Před rekonstrukcí byl v havarijním stavu a hrozilo mu i zbourání. Rekonstrukce proběhla v roce 2012 se zachováním původního vzhledu i s původními konstrukčními nosnými prvky. Byly na něj umístěny i kolejnice jako památka na tramvajovou dopravu a účel jeho vzniku. Nyní je památkově chráněný a slouží pěším, cyklistům, bruslařům.

Tehdy se jednalo o velice pokrokovou stavbu jak z hlediska materiálu, tedy typu použitého železobetonu, tak i z hlediska technologie výstavby. Místo klasické betonové výztuže byly použity ocelové příhradové nosníky. Díky tomu mohl mít most nízké vzepětí a stavba z boku vypadá velice štíhle. Systém výstavby je znám jako "Patent - Melan 1892".

Tramvajová dráha byla jednokolejná s výhybkami, proto vidíte jen jednu kolej.

Před třemi lety se původní vagón vrátil do Jihlavy. konkrétně torzo motorového vozu, který jezdil do roku 1951 v Opavě. Pak sloužil jako seník na jedné zahradě ve Slavkově u Brna. Jihlava v říjnu 2012 vůz koupila za 30 000 Kč a z rozpočtu vyčlenila 1 500 000 Kč na jeho rekonstrukci. Byla i konkrétní představa, kam vůz umístit. Jako nejvhodnější se nabízel most u Jánů, kde byly během rekonstrukce umístěny koleje připomínající tramvajovou éru v Jihlavě. Avšak památkáři nelenili a vůz zpamátnili. Rekonstrukce by proto stála násobky ceny, než bylo původně plánováno a tramvaj by nemohla stát na kolejích na mostě, ale ve výstavním prostoru. Torzo vozu navíc nemělo ani podvozek a zpamátnění bránilo opatřit ho podvozkem novým. Vůz se tedy nyní nachází v městském depozitu a není z nápadu nic.

 Tady mohla stát rekonstruovaná původní tramvaj

Divoké kočky

I letos jsem se účastnila letní babakatí soutěže, tentokrát na téma "Máme rádi zvířata". Soutěž byla rozdělena na dvě kategorie, to jest na živá a neživá zvířata. Vyslala jsem do soutěže jen neživá zvířata, panenku kočkodlačku Toralei s plastovou parodií na tygra. Na všechny soutěžní fotky z téže kategorie se můžete podívat na Ivanině blogu: http://babakat.blog.cz/1509/konec-letni-souteze . Taktéž jí děkuji, že uspořádala takovou pěknou soutěž.

Hrad Rokštejn

Již po několikáté se nějaká panenka z mé valné hromady vydává na túru na zříceninu hradu Rokštejn. Mohli jste zde vidět např. Abbey, Dereka či Nikki. Někdo pozorný si jistě všimne, že je zřícenina postupně dostavována. Kolují zvěsti, že by vstup měl být příští rok zpoplatněn, tak uvidíme, zda Barbie z dnešní návštěvy nebyla poslední neplatící návštěvník.

Tato cesta byla kdysi jen hliněná, časem ji vydláždily kameny.

Poprvé v životě jsem se dostala na hradní věž. Kdysi nebyla přístupná, poslední dva roky už ano, ale nikdy se mi nepodařilo narazit na otevírací dobu. Věž totiž otevírají jen o víkendech v létě.

 Pohledy z věže a na věži.

V těchto místech má být nová brána, kde by se i platilo vstupné. Světlé části jsou čerstvě dozděné. Původní vstup do hradu byl jinde, na fotografii to není vidět, tedy kousek doleva od levého okraje fotky, ale tam je nyní soukromý pozemek a dům, takže by se tam oficiálně vstupovat nedalo, avšak otvor tam stále je, který nyní vyplňují kovová vrata vedoucí  na zmíněný soukromý pozemek. Dále na fotce vidíte, že v koutu probíhají archeologické vykopávky.