Jde o panenku, která má představovat ducha bez tváře, proto je malba obličeje taková, jaká je. Totiž, kdyby ji udělali úplně bez malby, asi by se moc neprodávala. Panenka je vydaná k novému filmu Škola duchů, kde straší Draculauru a duch Spectra se vydá zjistit, jak je možné, že duch straší ve hmotném světě, když je to údajně zakázané. A to by v tom byl čert, aby se k tomu nepřichomýtly i další příšerky.
JMÉNO: Kiyomi Haunterly
VĚK: 16
RODIČE: Noppera-bo (Duch bez tváře)
ZABIJÁCKÝ STYL: Oblíbila jsem si šaty, které jsou pohodlné a vdzušné. Když máte v plánu se často vznášet, jsou k nezaplacení.
BIZARNÍ NEDOSTATEK: Vždycky jsem byla zdrženlivý a rozvážný duch, který promlouvá k ostatním raději svým vzhledem než slovy. Ale měním barevné odstíny podle toho, jak se zrovna cítím...
DOMÁCÍ MAZLÍČEK: Mládě příšerky kaiju. Moji rodiče mi chtěli pořídit japonskou lišku, protože kaiju jsou hlasité a tak trochu ničivé. Myslím si však, že je rozkošný,... a to i když si myslí, že jeho řev je děsivější, než kdyby se jen tiše zjevil.
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOST: Ráda pozoruji ostatní bytosti, jak prožívají své každodenní neživoty. Taky se bavím jejich reakcemi, když svoji tvář sladím s jejich.
NESNÁŠÍM: Když si bytosti nahlas stěžují. Je to otravné a nedůstojné.
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT: Kaligrafie. Umění psát je úchvatná dovednost, která dokáže uklidnit ztrápenou mysl.
NEOBLÍBENÝ PŘEDMĚT: Tělesná zlovýchova. na můj vkus je tam příliš křiku a rozruchu.
OBLÍBENÁ BARVA: Murasakiová (fialová).
OBLÍBENÉ JÍDLO: Domácí nudle mé babičky. Ujedla bych se tím k smrti.
NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ: Spectra Vondergeist a Draculaura.
Z deníku:
30. 4.
Včera v noci se mi zdál jeden z těch snů, kde jsem pobíhala, jako bych byla příšerkou. Bylo tak uklidňující cítit pod nohama trávu a pevnou zem, kamkoliv jsem došlápla. Mraky byly tak vysoko nade mnou, že jsem se jich ani nemohla dotknout. A překážkám jsem se musela vyhýbat, místo abych jimi prošla. Když jsem se vzbudila, zkoušela jsem si vzpomenout na každičký detail... a vtom se stalo něco pozoruhodného. nad hlavou se mi otevřela malinká díra. Světlo z jiného světa začalo pronikat do mého pokoje, jako by tam začala prosakovat realita. Snad jsem právě neotevřela vstupní bránu do světa snů? Zatajila jsem dech, přestala se soustředit a všechno zmizelo.
1. 5.
Dnes, když jsem procházela chodbami a snažila jsem se neporušit žádné z mnoha pravidel paní ředitelky Revenantové, zaslechla jsem nad sebou hlas, který říkal:
"Hej, Kiyomi, proč jsi tak skleslá?" Vzhlédla jsem a spatřila Portera, jak se vznáší naznak a hraje si s plechovkou příznačné barvy. Podívala jsem se na své ruce a opravdu byly modré. Copak jsem mohla říct, že jsem byla smutná ze svého snu?
4. 5.
Pane jo. Četla jsem knížku o portálech a zjistila jsem toto: Neotevřela jsem vstupní brány do světa snů - otevřela jsem vstupní brány do světa příšerek!
Žádné komentáře:
Okomentovat