Druhá várka výměnného programu tentokrát s názvem Brand - Boo Students přináší tři studentky. Jedna z nich je dcera bílého vampýra, na kterou se podíváme v tomto článku.
Informace o Batsy z jejího deníku:
Jméno: Batsy Claro
Věk: 17
Rodiče: Dcera Bílého netopýra
Zabijácký styl: Čerpám módní inspiraci z džungle kolem mě, třeba ze zeleně spletených palmových listů a výrazných barev orchideí. pomáhají mi zapadnout a současně vyčnívat.
Bizarní nedostatek: Mám opravdu problém s příšerkami, které raději zůstanou v temnotě, když by měly zachraňovat svět, ve kterém nežijeme. Toto je náš jediný svět a neměli bychom být slepí, když je třeba se o něj starat.
Domácí mazlíček: Domácí mazlíček? Ještě to tak.
Nejoblíbenější činnost: Provádět příšerky poprvé v jejich životě džunglí. Nikdy mě prostě neunaví sledovat jejich tváře vyděšené z toho úchvatného zázraku nepřírody.
Nesnáším: Když si příšerky chtějí vzít kytičky nebo zvířátka z džungle zpátky k sobě domů. Chápu, proč by to rády udělaly, ale tím nejlepším místem pro jakoukoliv květinu nebo jakéhokoliv tvorečka je přece jejich domov.
Oblíbený předmět: Zeměpsaní. Strašně ráda se učím o světě, ve kterém žiju.
Neoblíbený předmět: Divadlo. Nejde mi to a nemám ho ráda.
Oblíbená barva: Listově zelená a bílá.
Oblíbené jídlo: Krvavé... pomeranče.
Nejlepší přátelé: Venus McFlytrap a Jane Boolittle.
1. června
Loni jsem dělala průvodkyni skupině učitelů z Monster High. Byli fakt skvělí a ze všeho nadšení, i když školní kancléř pan S´Mrt vypadal, že se každou chvíli leká vlastního stínu. Byl to pětidenní výlet, takže jsem s nimi strávila spoustu času. Moc jsem si oblíbila bezhlavou paní ředitelku Krvákovou, která toho o džungli hodně věděla, ale také se pořád ptala na to, co ještě nevěděla. Taky mi řekla o jejich výměnném programu pro studenty a povzbudila mě k registraci. Nebyla jsem si tím moc jistá, ale ona řekla, že by to byl skvělý způsob, jak se seznámit s ostatními příšerkami a nalákat je k návštěvě Costa Křiky, aby si moji nádhernou zemi prohlédly na vlastní oči. Tak jsem poslala přihlášku a ani mě nenapadlo, že by mě mohli vybrat. Ve skutečnosti jsem na to zapomněla. Dnes mě ale naše školní poradkyně pozvala k sobě do kabinetu a sdělila mi, že jsem byla přijata. Byla stejně nadšená, jako já překvapená. "Je to pro tebe báječná příležitost a rozhodně bys ji měla využít," řekla. Pořád si nejsem jistá, ale mám ještě pár týdnů na rozmyšlenou. Doufám, že to, že s někým chodím, mé rozhodnutí výrazně neovlivní. Mám ho skutečně ráda. Rozhodování mi nečiní problémy, ale z tohohle mi jde hlava kolem.
