V tomto článku se podíváme na panenku, se kterou si hrála jako dítě moje máma. Dala jí jméno Zuzanka a pochází asi z první poloviny 60. let 20. stol. Jedná se o panenku chodičku. Táhnete ji za ruce a ona sama dává nohy před sebe a zároveň otáčí hlavou zleva doprava. Také vydává zvuk, který má představovat pláč, ale zní to spíš, jako když tahá kočku za ocas.
Panenka už je stará, proto se jí místy odlupuje barva, na této fotce je to zřetelné v oblasti nosu.
Vlasy nejsou šité, ale lepené. Chomáče vlasů drží na hlavě v pomocí po hlavě rozetřeném lepidlu. Na této fotce je to dobře vidět. Místo, co vypadá jako nějaká nečistota, je právě lepidlo a v něm vlasy.
Ve vodorovné poloze panenka zavře oči.
Šaty ze předu jsou silně vybledlé, protože panenka prý sedávala na skříni, kde na ni svítilo slunce.
Součásti oblečení jsou i spodní kalhotky.
Šaty se skládají ze dvou vrstev, z nichž každá má své vlastní zapínání na patentky.
Ruce dá panenka jen dolů a před sebe, aby se dobře držela kvůli tahání při chůzi.
Pohled na chodící mechanizmus.
Výškové porovnání s panenkou Monster High
Video s pláčem a zavírání očí:
Pokus o natočení chůze. Panenka je koncipována tak, že se má při chůzi držet za obě ruce. Vzhledem k faktu, že jsem ji držela jen za jednu ruku (ve druhé byl foťák) a k všeobecné gramlavosti mi vlastní, je video dost šílené.
Žádné komentáře:
Okomentovat