Představuji vám novou příšerku z Monster High v mé sbírce, jde o Abbey, dceru Yetiů. Nějakou Abbey jsem měla v plánu už když se objevila první verze této panenky, líbí se mi její zimní vzhled a barvy vlasů. Myslela jsem, že teď na podzim u nás budou Dead Tired 2, kde se mi Abbey líbí také hodně, ale nestalo se tak. Přemýšlela jsem i o Abbey ze Skull Shores, ale tu také u nás nikde neměli. Když jsem před pár dny obešla všechna hračkářství a dívala se po prstenové Raquelle (kterou nikde neměli), v jednom z nich, kam moc lidí nechodí, byla ještě zmíněná první verze Abbey s deníkem, která nakonec u mě skončila. Připomíná mi to tvrzení Lenky (Nauriel), která jednou řekla, že pokud panenka k ní chce, tak se k ní vždycky dostane. Asi tomu také začnu věřit, protože v lednu, když jsem si koupila Spectru, dlouho jsem se rozhodovala, zda zrovna ji nebo Abbey. Vyhrála Spectra a už jsem s deníkovou Abbey od té doby ve sbírce nepočítala. A hle, je nakonec u mě.
Abbey byla vyrobena v Indonésii, tvář je datována 2010, tělo 2008. Je to první příšerka v mé sbírce, která má nový způsob přidělání nohou v kyčlích. Už tam není černá gumička, ale plastové spojky. Mezi její příslušenství patří stojan, hřeben, mazlíček v podobě zakrslého mamuta jménem Shiver a deník v pěti jazycích. Kabelku u sebe jako ostatní deníkové monsterky nemá, protože má plastovou kapsu na šatech.
Zadní strana krabice.
Česká část v jejím deníku je popletená, informace o jejích vlastnostech a zájmech nejsou její, ale Spectry, jen zápisky ze života už píše ona. Slovenská verze je naštěstí v pořádku. Pro ty, které to zajímá, jako určitě Šárku, text z Abbeyina deníku.
"Dnes jsme dostali úkol napsat esej o vlastním monster odkazu. Moje monster dědictví je pro mě hračkou, jelikož je to to první, co nás doma učí. Ve velké společenské jeskyni má každý Yeti svou vlastní malbu, která vypráví jeho životní příběh. Z hlavy mohu namalovat příběhy všech svých příbuzných z matčiny i otcovy strany. Moje vlastní malba teď zahučí do hlubin Monster High. Umělci jsou mezi Yeti velmi uznávaní, asi jako rockové hvězdy tady. Nejsem sice taková hvězda, ale zeptala jsem se paní ředitelky, jestli bych nemohla svůj příběh namalovat tak, jak to tradičně děláme u nás doma. Paní řěditelka mínila, že to není špatný nápad."
Žádné komentáře:
Okomentovat