Toto červencové téma by se spíše mělo jmenovat: Jak mě Katy s Monou donutily uklidit dvě skříně a přerovnat půdu. Ptáte se proč? Důvod spočívá v celkem nepodstatném doplňku tohoto téma: v koni. Naštěstí jsem přece jen na, již zmíněné půdě, starého koně z dětství našla. Jenže jak vypadal! To, že je malý a patří k šestnácticentimetrové panence Pamele, jsem věděla, ale že místo bílé barvy má černou, to jsem skutečně nečekala. Po velkém čištění kůň opět získal něco, co by se dalo nazvat bílou barvou a dokonce místy přišel i o srst. (Aha, tak proto získal tu bílou barvu, plast pod srstí je totiž bílý.)
Vím, že se říká: "Oranžová s růžovou, ty vám oči vyklovou," ale chtěla jsem, aby model byl, pokud možno, co nejvíce oranžový a tahle lososově růžová k oranžové celkem jde, protože k ní nemá sama o sobě moc daleko. Předlohu pro model ze 14. století jsem našla na Věřiných modrých stránkách, kde najdete i vysvětlení termínů jako Surcotte neboli surcot, cotte, okénka nebo také ďáblova okénka atd. Proto se s tím tady rozepisovat nebudu. Opasek přes cotte jsem použila od panenky My Scene. Lemy kolem okének jsem udělala jednoduše šedé. Výsledek není nijak valný, protože tolik silných vrstev na tak malá panence nevypadá dobře. Původně jsem chtěla použít některou panenku od Roberta Tonnera, ale k ní by kůň vypadal jako přímo jako čerstvě "vylíhlé" hříbě.
Tak to je k mému pojetí "Dámy s hříbětem - 14. století. Barva - ORANŽOVÁ", asi vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat